Podplukovník Fedor Hapák

 

Byl zadržen Rudou armádou, která tehdy spolu s Wehrmachtem přepadla Polsko a jako „kapitalistický špion“ deportován do sovětského koncentračního tábora – gulagu. Ten přežil jen zázrakem, jak sám vzpomínal.

V roce 1942 byl propuštěn do Buzuluku, kde se formoval 1. československý armádní prapor pod vedením Ludvíka Svobody. Prošel krvavými boji na Dukle a v lednu 1945 byl těžce zraněn u Liptovského Mikuláše. Po amputaci nohy válku zakončil jako poručík náhradního pluku v Jaroměři. V roce 1948 byl z armády vyhozen a degradován z kapitána na vojína pro nesouhlas s komunistickým převratem. Poté se odstěhoval do Čakové, kde pracoval jako pomocný dělník až do odchodu do důchodu. V roce 1968 mu byla vrácena hodnost a v roce 1990 povýšen na podplukovníka.

Pan Hapák byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání. V Čakové žil v domě č. 34 a jeho životní příběh je nejen svědectvím o dějinách 20. století, ale i tichou připomínkou osobní statečnosti.