Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie

 

Historie

První písemná zmínka o obci je z roku 1498.

Rok založení Čakové není znám, její název je slovanského původu. Vznikl od osobního jména Čak, jednalo se tedy o ves lidí Čakových. Pozdější německý název Friedersdorf je až od roku 1678 a znamenal ves Friedrichovu.
Vesnice existovala zřejmě již ve 13. století, od 14. století byla zbožím Krnovské komory. Počátkem 14. století byla zničena tatarskými nájezdy a v roce 1330 znovu osídlena německými kolonisty. První písemná zmínka o obci je až z roku 1494, kdy se jmenovala Czakoewie. Nový německý název vesnice souvisí se skutečností, že za česko-uherských válek v 70. letech 15. století byla zničena. Jako pustá se uvádí v roce 1494, kdy ji Zikmund z Lomnice prodal Janu Kralickému z Kralic. Ten ji již v roce 1503 prodal Janu Lichnovskému z Voštic, jehož synové ves opět prodali, a to Janu Vokovi Bírkovi z Násilé.
V roce 1535 koupilo ves knížectví Krnovské. Další osudy Čakové pak souvisely s osudy tohoto knížectví, obec byla poluterštěna. Po Bílé Hoře ji získal rod Lichtenštejnů, který v letech 1625 až 1627 zahájil rekatolizaci.

 

Po celou dobu si Čaková zachovávala ráz podhorské vesnice, hlavním zaměstnáním obyvatel bylo zemědělství. Přírodní podmínky dávaly možnost pěstovat brambory, len, a z obilovin především žito a oves. Žádné průmyslové podniky zde nevznikaly, pouze zde fungovala mlékárna a hospodářské družstvo. 

Těžba břidlice v okolí byla zastavena v roce 1980. Od tohoto roku je také ves už nazývána dnešním jménem Čaková.

Jedinou chráněnou  památkou je dřevěná zvonice, lidová architektura z doby kolem poloviny 18. století. Zvon z věže zvonice darovali zdejší Němci v době války německé armádě na munici. Po válce sehnali čtyři osídlenci z vlastní iniciativy nový zvon. Kostel obec nemá.

 

V roce 1991 přišla obec v rámci úsporného programu školského sektoru i o mateřskou školu. Zdejší kulturní dům dostal zpátky původní majitel objektu. V této době také obecní úřad žádal Lesní závody Bruntál o navrácení asi sto devadesáti sedmi hektarů lesa, jež měla obec ve svém majetku do roku 1948. Obecní úřad se přestěhoval do uvolněné budovy po mateřské škole a odprodal bývalý objekt národního výboru.

V roce 1992 obnovili Čakovští provoz místního pohostinství, obecní úřad začal uvažovat o plynofikaci a výstavbě čističky odpadních vod. Několik autobusových spojů do Krnova zde ČSAD zrušila, což se nelíbilo zdejším obyvatelům, neboť jich většina dojíždí za prací do Krnova. V současné době jezdí přes Čakovou jedenadvacet pravidelných a dva školní spoje, což je podle starosty dostačující počet. Na autobusovou dopravu obec přispívá přibližně padesáti tisíci korunami ročně. Vlak Čakovou neprojíždí, nejbližší železniční stanice je v Zátoru. Obec má na žádost místních myslivců vlastní honitbu.

V roce 1993 byly zrušeny Státní statky a o práci tak přišlo šedesát lidí. Půda, hospodářské budovy, stroje a zvířata byly navráceny původním majitelům. Pronajaté pozemky začal obhospodařovat soukromý zemědělec Miroslav Halouzka, který zaměstnává jedenadvacet lidí. V roce 1994 nechal obecní úřad opravit silnici a rybník a rekonstruovat objekt pivnice. Obě opravy přišly na více než pět milionů korun.

V červnu 1994 přijeli do Čakové původní němečtí obyvatelé, návštěvy probíhaly klidně a bez zvláštních emocí.

V roce 2003 Plynofikace byla dokončena.

Obec nemá ve svém vlastnictví žádné byty, čtyři okály prodala nájemníkům. Telecom v obci připravuje zavedení nové sítě, Státní meliorační správa opravuje místní potok Čakovku, což bude stát kolem 14 milionů korun.

Kromě zemědělce Halouzky zde podniká krnovský stolař Jiří Sedláček. Zaměstnanost čakovských obyvatel přímo v obci je mizivá, většina dojíždí za prací do Krnova a do Bruntálu, část pracuje v nábytkářské firmě v Zátoru.

 

 

Památný strom Dub letní, stáří 412 let